Pane, zachraň nás, jinak zemřeme!
Je příběh z Bible o utišení bouře jen dramatickou povídkou minulosti, nebo příběh podle skutečné události, který má zprávu i pro nás?
Večer onoho dne jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu." Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky. Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.
On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: "Mistře, nezajímá tě, že umíráme?"
Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: "Tiše, klid!" Vítr se utišil a nastal naprostý klid.
"Proč se tak bojíte?" řekl jim pak. "Ještě pořád nemáte víru?"
Byli z toho úplně vyděšení. "Kdo to vůbec je?" ptali se jeden druhého. "Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!" (Marek 4: 35 - 41)
,,Ježíš celý den učil a uzdravoval a zástupy se kolem něho tísnily dlouho do večera. Den co den jim sloužil, sotva se přitom stihl najíst a odpočinout si. Zlomyslné výtky farizeů a neustálé překrucování jeho slov mu práci ještě více ztěžovaly. Na sklonku dne byl už tak unavený a vyčerpaný, že se rozhodl vyhledat nějaké osamělé místo na druhém břehu jezera a oddechnout si. " (Touha Věků, Ellen G. White, str. 212)
Pán Ježíš vybídl učedníky, aby s ním nastoupili na loď a přeplavili se na druhý břeh Galilejského jezera, který nabízel klid pro odpočinek. S jejich lodí vypluly i jiné loďky s těmi, kdo chtěli odplout s Ježíšem a slyšet jeho další slova. ,,Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou." (Mk 4:37) Jezero se rozbouřilo. Rybáři, kteří byli na lodích byli zkušení a tato bouře určitě nebyla tou první, kterou zažili. Tentokrát ale zjistili, že jejich vlastní síly nestačí a že jsou v bouři naprosto bezmocní.
,,V boji o záchranu úplně zapomněli, že je s nimi na lodi Ježíš. Až když viděli, že jejich úsilí je marné a že je nečeká nic jiného než smrt, vzpomněli si, na čí příkaz vypluli. Ježíš byl jejich jedinou nadějí. Ve svém zoufalství a bezmoci volali: "Mistře! Mistře!" Byla taková tma, že ho ani neviděli. Burácející voda však jejich volání přehlušila a Ježíš jim neodpověděl. Zmocnil se jich strach a pochybnosti. Je možné, že na ně Ježíš zapomněl? Přemáhal nemoci, démony, a dokonce i smrt, a nyní nemůže pomoci svým učedníkům? Je mu snad jedno, že jsou v takovém nebezpečí?
Znovu zavolali, ale odpovědi se nedočkali. Slyšeli jen hukot zuřivého větru. Člun už se začínal potápět. Bylo jim jasné, že hladové vlny je každou chvíli pohltí. Najednou se zablesklo a oni uviděli Ježíše, jak leží na zádi a nerušeně spí. Užasli a zoufale zvolali: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?" Marek 4,38. Jak může klidně spát, když jim hrozí takové nebezpečí a bojují o život? Ježíše jejich volání probudilo. Zahlédli ho ve světle blesku. Z jeho tváře vyzařoval nebeský klid, v jeho pohledu se zračila nesobecká láska a pochopení. Učedníci se k němu obrátili a z celé své duše volali: "Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!" Matouš 8,25.
Taková prosba ještě nikdy nezazněla marně. Když se učedníci znovu chopili vesel, aby se naposledy pokusili o záchranu, Ježíš vstal. Kolem zuří bouře, vlny prudce narážejí do lodi. Ježíš stojí uprostřed svých učedníků a blesky osvěcují jeho tvář. Zvedá ruku, která už tolikrát lidem pomohla, a přikazuje rozbouřenému moři: "Zmlkni, utiš se!" Marek 4,39.
Bouře utichá. Vlny opadávají, mraky mizí a na obloze se objevují hvězdy. Člun pluje po klidné vodě. Ježíš se obrací k učedníkům a zarmouceně se ptá: "Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?" Marek 4,40. " (Touha Věků, EGW, str. 213)
Často se dostáváme do stejné situace i my. V bouři života zapomínáme, že Ježíš je stále s námi a že se nemusíme ničeho bát. V zápalu úsilí se sami zachránit ztrácíme ze zřetele pomoc Boží a před sebou vidíme jen vlny, blesky a rozbouřené moře. Zapomínáme, na čí výzvu jsme vypluli, zapomínáme, kdo nás stvořil, vykoupil, povolal k životu a kdo je s námi na loďce našeho života. V tomto příběhu vidíme příklad Ježíšovy neochvějné víry v pomoc shůry:
,,Když se Ježíš probudil a viděl bouři, zůstal naprosto klidný. V jeho slovech ani v jeho pohledu nebyl náznak strachu, protože žádný nepociťoval. Jeho klid však nevyplýval z vědomí, že má v rukou všechnu moc. Neodpočíval jako "Pán nebe, země i moře". Této moci se vzdal. Vždyť řekl: "Sám od sebe nemohu dělat nic." Jan 5,30. Spoléhal se na moc svého Otce. Ježíš byl pevně zakotven ve víře v Boží lásku a cele se odevzdal do Otcovy péče. Moc slov, která utišila bouři, byla mocí Boží." (Touha Věků, EGW, str. 213)
Proto nikdy nezapomínejme na Spasitele a učme se mu důvěřovat každý den, ať se děje cokoliv a ať je bouře sebevětší. Pán zaslíbil, že je tu vždycky s námi a že nás nikdy neopustil. Učme se chodit ve víře jako malé dítě, odevzdávejme Boží péči každou věc v našem životě a brzy zjistíme že On se o naše potřeby stará a že je připraven kdykoliv utišit bouři, která se v našem životě vzedme. Pomoc je jistá, jen k ní musíme natáhnout ruku. Nezapomínejme nikdy na Ježíšovo zaslíbení :
,,A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa." (Mt 28:20 CSBKR*)
*CSBKR = Bible Kralická Tento překlad jsem použila, protože v některých moderních překladech Bible verš Matouš 28:20 chybí. (Více o překladech Bible zde)